Články

Detail článku

Kola 2012 - první díl
S blížícími se májovými dny se přiblížil i termín našeho každoročního výletu na kolech. Letos padla volba na asociační základnu v Broumově, kde jsme ještě nikdy nebyli. No, padla… spíše to byla jediná volná asociační základna v požadovaném termínu.
Počítám náklady, kilometry, volám Radkovi, jestli nám letos poveze kola dodávkou. Vše je dohodnuto. Vyvěšuji přihlášku na web. Teplota se přehoupla v dubnu už několikrát pře dvacet stupňů, a tak s podobnou vidinou, se už těšíme, až vyrazíme na kolech. Týden před odjezdem mi volá Radek, že je s vysokými teplotami v nemocnici a odvolává dopravu. Nakonec si musím půjčit vozík za auto a doufat, že se do něho všechno vejde.
V pátek ráno vyrážím do klubovny, chystám potraviny, servisní díly na kola, háky na jejich zavěšení do vozíku, mapy, programové věci a dvě prázdné banánové bedny na nákup. Nakládám vše do kufru auta, čímž ho úplně zaplňuji. Pak jedu k Tomášovi pro vozík. Doma ještě montuji dvě kola na střechu auta, abych ušetřil místo ve vozíku a spěchám sbalit pár osobních věcí. Ještě mi zbylo pár minut, abych si stáhl do džípíesky keše v okolí Broumova. Co kdybychom jeli někde kolem.
Sraz na nádraží máme o půl dvanácté.
11.25 – vyrážím se svou ženou, která mi bude dělat navigátora. Pes smutně kouká. Nejraději by jela s námi. Jen neochotně zaujímá místo na gauči. Zavíráme dveře.
11.32 – parkuji před nádražím, začíná poprchat
11.35 – nakládám první kola a snažím se je ve vozíku otáčet tak, aby zabrala co nejmíň místa.
11.40 – intenzita jarního deštíku sílí, ještě polovinu kol. Místa ve vozíku ubývá a tak musím opustit úkryt pod plachtou a poslední kola tam cpu už rovnou zvenku
11.44 – jarní deštík se změnil v docela slušný přívalový déšť, cítím, jak mi začíná žbluňkat v botách. Můj navigátor by mohl hned do soutěže „Mis – mokré tričko“ tato situace mi připomíná loňský odjezd na Vltavu. Na náměstí bylo tehdy tolik vody, že se tam i utopilo auto.
11.50 – Naloženo. Ještě přihodit pár zavazadel z auta a zavřít vozík. Můžeme vyrazit (se převléct do suchého), což vzápětí činíme. Ještě, že máme v autě psí ručník. Před nastoupením do auta sundávám a ždímám moje oblíbené kraťasy a vylévám vodu z bot.
12.00 – U domu parkuji napříč parkovištěm a libuji si, kolik místa je na parkovišti. Martin s Ondrou budou čekat v autě. Otvíráme dveře od bytu a pes nás vítá v domnění, že už jsme zpátky z výletu. Bohužel tomu tak není. Mokré věci věšíme nad vanu a hledáme něco suchého. Beru si sandály bez ponožek. Nateč – vyteč. Konečně jsme připraveni.
12.10 – Nechápu. Na parkovišti je asi 10 volných míst, ale ten důchodce, co má to zelené oprýskané auto, ho musel postavit, asi půl metru přede mně. To jsem zvědav, jak odsud vyjedu. Ostatní jsou už ve vlaku.
12:12 –Než jsme doběhli od vchodu k autu, jsem mokrý jen o něco méně, než když jsem z něho před 10 minutami vystoupil. No, co už… Nějak se mi podařilo vyjet. V autě je vlhko asi jako v koupelně, když se ráchám ve vaně. Otíráme okno zvenku i zevnitř. Prvních pár desítek metrů jedu spíše po paměti. Pak přece jen ventilátor vyfoukal malou plochu na skle, přes kterou je bezpečně vidět. Je před mým navigátorem. Nevadí, tady to ještě docela znám…
12:15 – Ještě se zastavit v jídelně a vzít si dnešní oběd do jídlonosičů. Když už jsem si ho zapomněl odhlásit, přece ho nenechám propadnout. Sním ho, jak večer dorazíme do Broumova.
12.20 – Nabíráme kurz – směr západní Čech.
U Vyškova už se na nás začíná smát sluníčko. Je po dešti. Po cestě se už nic zásadního nestalo. Několikrát zastavujeme; na kafe, na záchod, na zmrzlinu, zase na záchod … S tím vozíkem a dvěma koly na střeše tomu na dálnici moc nedávám. Stovka je maximum a spotřeba se nečekaně vyšplhala přes 8 litrů. S takovou spotřebou asi na jednu nádrž domů nedojedu.
Ve Stříbře zastavujeme v Lídlu a nakupujeme chybějící potraviny na první dva dny.
Na nádraží v Plané jsme asi dvě minuty před příjezdem vlaku s ostatními účastníky. Odtud už musí dojet na kolech. Proto je postupně vykládáme a uvolňujeme ve vozíku místo na osobní batůžky. Z perónu slyším místní znělku a hlas výpravčí. Vlak bude mít zpoždění. Docela rád bych našim zamával, ale snědší spoluobčané obhlížející si vystavená kola mi to neumožňují. Nevadí. Po 20 minutách jsme se přece jen dočkali. V podchodu od nástupiště se vyhrnula naše děcka a za nimi Iveta s Míšou. Jediné dvě zodpovědné osoby.
U auta zůstávám sám a tak nasedám a odjíždím převzít základnu od pana správce. Za každou křižovatkou ještě přibržďuji, abych nasměroval peloton správným směrem. Na poslední křižovatce za Planou vysvětluji Dominikovi, kam mají jet. Teď už na ně čekat nebudu. Je to jen 12 km.
Panu správci posílám omluvnou SMS za zpoždění, které jsem nezavinil a posunuji předání základny o třičtvrtě hodiny. Konečně jsem na místě. Za minutku je tu už i pan správce. Milý, usměvavý, příjemný. Ukazuje mi obě chatičky, které jsou uvnitř skutečně moc pěkně spravené, odečítá elektřinu. Před brankou ještě chvilku vykládáme. V dálce už vidíme první cyklisty z našeho pelotonu. Ten stoupák před Broumovem jim dal asi docela zabrat. Vykládáme věci z vozíku, který jsme zatlačili za chatu, ukládáme a zamykáme kola. Děcka jsou v přední chatě, já a moje tři squaw v chatě zadní. Idyla.
Dělám s holkama revizi potravin, rozepisuje nutný nákup a plánujeme trasu na první den. Čekají nás Mariánské lázně. Na roládu s rýží už chuť nemám a tak i s polívkou končí v ledničce. Nevadí, sním ji zítra. Z domu máme připravené řízky a tak je stačí nasáčkovat s chlebem a okurkem. Stejně už je skoro deset. Hybaj do hajan. Dobrou.
Přiřazeno k akci: 299Vložil: Zdeňa, 2012-05-14 21:41:38
Asociace turistických oddílů mládeže v ČR, TOM 3003 PAWNEE, Bystřice pod Hostýnem; pawnee(at)seznam.cz