Články

Detail článku

Strnyho výsadkářský deník, 4. a poslední část
Dalo by se říci, že se při této hlídce nic nestalo. Tudíž náčelník ve dvanáct velí „Padla, jdem za babama na kafe!“ Roztřesený už trochu zimou se vydávám kolem rybníku na cestu, kde už čeká velitel. Samozřejmě, že sebou šlehnu na zem přesně na tom samém kořenu, jako na začátku. Zvedám se a doufám, že si náčelník opět ničeho nevšiml (o čemž se teda dá, můj milý deníčku, zřejmě dost dobře pochybovat, vzhledem k tomu, že jsem měl celou dobu rožlé světlo na samopalu a tudíž ta náhlá změna směru musela jít vidět na hony daleko).
Je čas a proto vycházíme vstříc základně. Asi po pěti minutách najednou náčelník ztichne a začne svítit okolo sebe. Armádní pes O-PI se zvedá a panáčkuje kolem dokola. Jsem zmatený, co se děje? Zničehonic se z houští vyřítí světlo a za ním někdo volá „Stůj, kdo tam?“ Nechápavě na majitele baterky zírám a říkám „To jsem měl říct já todletó…“ Pak už následovalo jen náčelníkovo „Ješiš“ s oním příznačným přízvukem nad eš.
Nebudu to, milý deníčku, moc zdržovat. Asi po deseti minutách jsme konečně viděli světlo vyhřáté chaloupky v dáli (už vím, jak si připadal Jeníček s Mařenkou – akorát teda neměli samopaly, no). Vidina výborné brazilské kávy (z české pobočky německého Kauflandu) nás žene kupředu. Když se však dostáváme až k chalupě, zaráží nás jedna skutečnost. „Dveře jsou zamknuté“hlásí s údivem náčelník. „Tak je vyrazíme“ snažím se zapůsobit. Připadal jsem si jako machr až do té chvíle, než velitele napadlo nejprve zaklepat. Z chaty se roztřeseným hlasem ozvalo „Kdo ta-a-m?“ „Asi jezinka, ty vole“ ztrácí náčelník nervy. Ke dveřím se pomalým, nejistým krokem přibližuje rozklepaná zpravodajka Kika a pomalými pohyby nám otevírá. Jaké je naše překvapení, když po otevření dveří spatřujeme v její levé ruce baterku a v pravé koště. „Chystáš se na výlet?“ ptá se náčelník. (Tuto část, milý deníčku již nebudu raději rozvádět a přejdu k samému závěru mého deníku).
Dalo by se toho napsat ještě určitě hodně, ale bohužel mi, můj milý deníčku, došla múza a tak se držím hesla V NEJLEPŠÍM JE TŘEBA PŘESTAT a tak se s Tebou uvidím snad zas někdy příště, ale mám pro Tebe ještě jedno takové malé překvapení, které si zatím nechám pro sebe. Dobrou noc, můj milý deníčku. A příště zase na viděnou!
A Vám všem, mí milí čtenáři, děkuji za přízeň, kterou mi zachováváte, že čtete řádky mých deníků a dáváte mi naději, že dokáží potěšit a někdy i pobavit. Děkuji.
A v neposlední řadě děkuji všem úžasným hrdinům mých příběhů, bez nichž by žádný z předchozích řádků neměl jediný význam. Díky Vám může být svět veselejší.
Přiřazeno k akci: 259Vložil: Strny, 2011-11-15 21:38:21
Asociace turistických oddílů mládeže v ČR, TOM 3003 PAWNEE, Bystřice pod Hostýnem; pawnee(at)seznam.cz