Články

Detail článku

Strnyho výsadkářský deník, 2. část
Velitelský čas 22.19 – připadám si jako v Kocourkově. Domorodci se mě snaží přesvědčit, že stojíc před cedulí PRUSINOVICE se právě nacházím v Rohálově. No to mě podrž. To mi dneska ještě chybělo. Kývu ale raději na souhlas (první poučení z dnešního večera: bláznům se nemá odporovat). Přes všechny tyto informace se nakonec opravdu dostávám se svou posádkou k příjezdové cestě k místu X. Zasahuje mě tak neskutečná euforie, že na tuto příjezdovou cestu zapomenu odbočit a následně musím využít veškerého svého řidičského „umu“ (milý deníčku, nesměj se!) a vytočit se u blízkého křížku.
Velitelský čas 22.25 – oficiální čas výsadku mé skupiny. Celá posádka si sebevědomě a s odhodláním sundává své šátky a neohroženě vystupují z vozidla. Vojín Albert Štoll se zkušeně porozhlédne po tmou pokrytém okolí a s lehkou mírou nervozity se mě zeptá „Kde je nějaká cesta?“ Tak to mě teda zaskočilo. „Tady“ ukazuji mu cestu, po které jsme přijeli „končí.“ Tuto konverzaci rázně přerušuje svobodník Petr svoláním, teď již své, jednotky. Vytahuje velkou černobílou mapu a nenápadně se mě ptá, zda bych mu nemohl ukázat, kde se právě nacházíme. Téhle otázky jsem se bál. Co mu mám říct? Mám být hodný vedoucí a ukazováčkem ukázat na centimetr přesně ono místo X. Nebo mám být čestnej chlap a nedát nikomu ani ten sebemenší náznak? Když jsem se ale podíval na mapu, na tváři se mi rozhostil obrovský úsměv. Měl jsem to největší alibi na světě. Neměl jsem ani šajnu o tom, co za vesnice to jsou na mapě, natož tak, kde se nachází to pole, na kterém zrovna stojíme. Z toho, můj milý deníčku, plyne druhé ponaučení dnešního večera – kdo nic neví, nic nepokazí.
Jsem si jistý, že tato zkušená posádka všechno hravě zvládne. Stavím se k nim čelem. Salutuji jim a zvoláním „Nazdar!“ se s nimi loučím. Myslím, že když napíšu, že odpovědi „Zdar!“ se mi nedostalo, tak Tě to, milý deníčku, asi vůbec nepřekvapí. Nechávám je tedy na pospas osudu. Svobodníka Petra, neohroženého válečníka v maskáči, který naprosto profesionálně dřímal v levé ruce mapu a v pravé mobilní telefon (asi, kdyby se náhodou hodil…). Vojína Alberta s obrovským odhodláním ve svých nahnědlých kadeřích. Vojína Marka, nelítostného válečníka. A vojína Adama Květoslava, který všechny přečůral, když se ho posměšně zeptali „A kde máš jako baterku?“ A on rozsvítil svou čepici!
Začíná boj! Začíná krutá realita! Je to tady. Neohrožení bojovníci jsou pohlceni všudypřítomnou tmou. Avšak první cíl je blíž, než myslí. Zvládnou ho objevit? To ti, můj milý deníčku, všechno povyprávím, ale zase za chvíli.
Přiřazeno k akci: 259Vložil: Strny, 2011-11-08 17:57:39
Asociace turistických oddílů mládeže v ČR, TOM 3003 PAWNEE, Bystřice pod Hostýnem; pawnee(at)seznam.cz