Články

Detail článku

Plavba za pokladem po řece Vltavě
Byl čtvrtek 30. červen 2011, blížila se 16. hodina, plánovaný sraz účastníků zájezdu, lilo jako z konve, hladina řeky Bystřičky prudce stoupala a to byl ten pravý okamžik rychle nasednout do aut a ujet za klidnou, temně hučící řekou Vltavou. Cesta s cílem Vyšší Brod uplynula jako voda a už jsme stáli před rušným kempem plným „amatérských vodáků“, podnapile výskajících trampů, co se marně snaží chytit tu správně znějící notu. Rychle jsme postavili stany a zalezli do teplého spacáčku s pocitem únavy a touhou po rychlém, vydatném spánku, který však mohl být pouze naším snem. Ze všech stran se ozýval vydatný řev, který se měl podobat zpěvu, avšak stále nepřicházel, jediný kdo přišel k našim stanům byl nezvaný host, který se ztratil a nemohl najít svou Janu ani svůj stan, natož cestu zpět, a málem by se ubytoval v jednom z našich stanů, kdyby se z něho ozvalo: „Tady jsem!“

Páteční ráno nás probudily nejen teplé slunečné paprsky, ale zrovna sluncem „rozpálené střechy stanů“.
Po snídani jsme si sbalili všechny batožiny, uložili je do převozných pytlů a „hurá“ běželi si vybrat svou lodičku, na které budeme trávit čtyři krásné vodácké dny. Ještě jsme nafasovali barely na úschovu velmi důležitých věcí (rumíku, jemně řetízkující perlivé vody), lehce zapáchající záchranné vesty pro případ topení se a pádla na odhánění otravného hmyzu nebo k zaháčkování k rychleji plující loďce. Jako správní vodáci jsme na startu obdrželi vodácké pasy (Gambrinus pasy), které nebyly jen tak obyčejné. Že by nějaká soutěž, tekutá Gambrinus výhra na konci naší plavby? Blesklo všem hlavami. Ještě pár fotek v suchém oblečení a hop do loďky s prvním cílem u Gambrinus občerstvení.
A ejhle, je tu první jez, co nám kříží cestu za pokladem. Mrknem na to z pevniny, je to hrůza hrůzoucí a už táhneme loďku z vody. Pak přišlo pár zastávek, pár piveček do bříška a už jezy sjíždíme jako ti největší profíci. Cesta to byla daleká a všichni jsme i s deštěm dojeli do kempu U Fíka, kde jsme strávili tentokrát klidnější noc, a to jen díky parťačce, která si umí se vším a se všemi poradit, včetně neukázněných lidí.

Na sobotní den jsem měli naplánovanou krátkou 13km relaxační trasu s cílem přespat v kempu Vltavan. Před startem někteří z nás zoufale hledali svou loďku, pádla, aby vůbec mohli s námi odplout. Ale vše se našlo jako mávnutím kouzelného proutku. Spíše se ukázalo, že skleróza trápí v každém věku.
Sobotní odpoledne jsme pojali kulturně i šmírácky. Šli jsme si obhlédnout jezy, které na nás čekaly při proplouvání Českým Krumlovem, a hlavně jsme potřebovali vychytat taktiky, jak na to, abychom se nevyčvachtali ve vodě. U Jelení lávky už bylo narváno diváky, tak jsme se připojili a s vykulenýma očima napjatě sledovali, jak se každá druhá loď potápí.

Nedělní plavbu za sběrem razítek a dobrým prožitkem z požití vychlazeného piva nám překazilo sychravé, větrné a chladné počasí. Avšak štěstí stálo při nás, protože hned ve vedlejším kempu čepovali tolik oblíbeného gambáče. Bohužel po velké ranní poradě, která se konala v náčelníkově stanu, padlo konečné rozhodnutí, „dnes se nikam nejede“. Každý strávil den dle svých představ a přání, někdo odpočinkem, jiný zase návštěvou krásného Českého Krumlova.

Pondělního adrenalinového rána jsme ani nemohli dospat, jak jsme se všichni těšili na krumlovské jezy a v prvé řadě na Jelení lávku, ze které jsme měli někteří i trošičku strach, že se uděláme. Ale co bychom pro podívanou přihlížejících diváků neudělali? Snad cokoliv, ale všechny krumlovské jezy jsme sjeli levou zadní a ještě k tomu suchou nohou. A když jsme neslyšeli bouřlivý potlesk od diváků, zajásali jsme si sami.
A hleďme, další zastávka, čas obědu, pivového dopingu a koho tu nepotkáme? Kromě rafťáků také rabťáky, kteří si vyjeli na vodu. Posledních pár kilometrů do našeho cíle ve Zlaté koruně jsme se plavili klidným, odpočinkovým tempem v několikanásobném háčku, který se neustále navyšoval, a vychutnávali si nejen slunečné paprsky, ale také poslední kapky tekutých zásob. V cíli na poctivé sběrače razítek za osvěžující gambáče čekal poklad v podobě oroseného soudku plného zlatavého moku nebo síťka plechovek tak oblíbeného pivečka. Cestu vodáckým busem do kempu ve Vyšším Brodě nám zpříjemnilo několik hlášek i poučení o tom, proč jíst zdravě, abychom nebyli uměle vyhoněni, což náramně pobavilo a rozesmálo celý autobus. Po příjezdu do kempu na nás čekalo ještě jedno překvapení v podobě jednoho ztraceného pytle s veškerými bágly některých účastníků zájezdu. Ale jako každá pohádka dobře končí, tak i naše bágly se našly. Byly sice poslány do jiného kempu, ale do zatmění slunce nám je přivezli i s kytarou, bez které bychom nemohli zdárně s písní zakončit náš vodácký zájezd a také překřičet Valachy, kteří nám opět zpříjemňovali svým bručením celý večer i noc.

V úterý ráno jsme se všichni „bleskurychle“ sbalili a po malé poradě, kde a jak si ještě zpříjemnit zpáteční cestu a zakončit vodácký výlet, jsme vybrali zastávku v Jindřichově Hradci s prohlídkou zámku a hradu, která byla tak vyčerpávající, že jsme všichni vyčerpaní usedli v romantickém sklípku na oběd. Pak už každý vůz uháněl svou cestou přímo domů.

A co na závěr tohoto úžasného výletu dodat? Díky kamarádi, parťačko – vodačko, náčelníku s rodinkou, za perfektně strávených pár dní, na které se nedá zapomenout. Tak A H O J!

Ilona
Přiřazeno k akci: 252Vložil: Zdeňa, 2011-07-22 11:25:32
Asociace turistických oddílů mládeže v ČR, TOM 3003 PAWNEE, Bystřice pod Hostýnem; pawnee(at)seznam.cz