Články

Detail článku

Jak vidí ty nedělní mače Filda
Než začnete číst, tak jen musím vysvětlit, že tento článek, který mi Filda poslal mejlem jsem na webové stránky vyvěsil bez jeho předchozího souhlasu. Ale protože ho už nějaký pátek znám, vím, že mu nebude vadit. Protože je Filda docela vtipálek, myslím, že by tento článek mohl pobavit i vás. Tak příjemné čtení.

Nevím jestli je to stářím nebo už na to prostě nemám,ale fotbálek začíná být utrpení.Po každém zápase si domu nesu nějakou památku./ještě,že je ortéza na pravou i levou ruku,alespoň neotravuji každé pondělí doktory/ Já se bojím příště vůbec jít.Tak jako poslední úraz.Jak to vlastně bylo.
Byla krásná neděle.Když jsem byl na střeše montovat parabolu bylo vidět daleko.Mráčky se předbíhaly který bude krásnější a člověk se jen v duchu usmíval na tu nádheru venku./to je jen navodění toho co jsem cítil/Já měl konečně funkční satelit a tak jsem vyrazil na fotbálek.
Nový dres,nové rukavice.Elánu za 3.Vše probíhalo super až do 4minuty a 22sekundy.Pak to přišlo.Při útoku na naši branku jsem takticky vyběhl.V tu chvíli jsem byl ochoten položit i život za ještě tehdejší skóre 0:0.A málem se tak stalo.
Nevím jestli to byl stařičký sval či příliš velká fyzická zátěž při předchozích trénincích.Ale najednou jsem pocítil prudkou bolest v levém lýtku.Nejdříve jsem myslel,že mě někdo sekl mačetou nebo že jsem dostal zásah zbloudilým šípem.Ale ne.Byl to sval.A navíc můj.Už vím jak se cítil ten letec Meresijev.Ta vzdálenost k lavičce byla pro mě stejná jako ta vzdálenost kterou se on musel plazit.On měl výhodu,že mu to po sněhu klouzalo.Mě po těch parketách moc ne.
Navíc kolem mě kroužila spousta divochů a já se bál dalšího kontaktu.Nu dobrá,říkám si,snad se to do rána spraví.
Nespravilo.Docela to bolelo pořád.A to mám v pondělí nejvíc chození.Když už mě to štvalo moc,říkám si,uřežu to.Když to bolí,nemá to tam co dělat.Sám jsem si na to netroufl.Co teď.Viděl jsem venku běhat rozzuřeného pitbula.To je šance.Přijdu k němu a vší silou ho kopu bolavou nohou.Ten ji ukousne jako malinu,říkám si.
Podíval se na mě tím krvavím.Na těle mi vyrašil pot.Jen aby mi neukousl ještě něco..Hlavou se mi začínají honit myšlenky.Nepřehnal jsem to?Zvolil jsem dobrou variantu?Je ten pes očkovaný.No,bylo pozdě přemýšlet nad důsledky.Pes otevírá tlamu a já vidím krvavé zuby.Asi ještě od předchozí oběti.Zavírám oči a nadstavuji bolavou nohu.Pod kolenem,říkám si v duchu.Pod kolenem.
Bohužel pes očichá nohu,stahuje malý ocas mezi nohy a utíká rychle pryč.
Tak to měl Bin Ládin asi pravdu,když mi kdysi volal,že chce abych mu dodával použité ponožky na výrobu nové biologické zbraně,že mé ponožky jsou síla.
Musím to umýt a zkusit ještě jednou.Jdu k potoku co tu u stavby protíká a ani se nezouvám.I s boty strčím nohy do vody.Sedím na molu,nohy do půli lýtek ve vodě a kochám se pohledem na tu krásu okolo.
Najednou ucítím prudkou bolest v pravém lýtku.To není možné,říkám si,a můj pohled do vody mě překvapí.Žralok.Opravdu.Ukousl mi nohu přesně jak jsem chtěl.Jenže tu druhou.Sakra a nový boty jsou v hajzlu..Zoufale začnu kopat bolavou nohou do vody a křičím:“Vrať se,máš tady ještě práci.“
To už ale neslyšel a plaval tiše dál.Tiše a nebezpečně.Jen jeho ploutev byla ještě chvilku vidět než se ponořil a zmizel úplně.
Musel to být velký žralok,když spolkl mou pracovní 47.
Asi za 2 hodiny mi „sekuriťáci“ ze stavby donesly nohu.Přinesl ji nějaký lodivod.Říkaly,že si všimly jak pajdám do buňky bez nohy a tak usoudili,že je noha moje.Poděkoval jsem.
Teď už mám nohu přišitou a tak doufám,že stihnu v neděli fotbálek a po čase zase zvítězíme.
Saku kojvu sportu zdar.
/Úryvek s osobního deníku Bruse Vylise/


---DISKUSE KE ČLÁNKU ZDE---.
Přiřazeno k akci: ---Vložil: Zdeňa, 2009-03-06 08:04:45
Asociace turistických oddílů mládeže v ČR, TOM 3003 PAWNEE, Bystřice pod Hostýnem; pawnee(at)seznam.cz