Články

Detail článku

Kola 2012 - díl třetí - předposlední
Den třetí
Ráno už nevstáváme tak brzy. Je poznat únava ze včerejšího téměř padesátikilometrového výletu do Mariánek. Obloha se trochu protrhala a místy prosvěcuje sluníčko. Kolem půl desáté vyrážíme na opačnou stranu, než včera. Blížíme se k hranicím s Německem, ale si 1 km před nimi, v místech, kde bývala původně celnice, odbočujeme po hraniční cestě k jihu. Po cestě sbíráme kešky, kterých je tu celá sada a podél cesty jsou uloženy po několika stech metrech. Před námi se ukazuje nekonečně dlouhá šotolinová cesta, která se zvedá přes několik horizontů k nejvyššímu bodu dnešního výletu. Místy slézáme z kol a tlačíme je pěšky do kopce. Kolem půl jedné míjíme bývalé ubytovny pohraničníků, dnes již prázdné a značně zdevastované. Máme za sebou převýšení téměř 300 m. Nejvyšší čas na svačinu. Ještě než jsme vytáhli občerstvení z batohů, zatahují se mraky a začíná poměrně vydatně pršet. Schováváme se pod blízký přístřešek. Tak tak se tam všichni vlezem. Kola moknou. Déšť neustává ani po půlhodině. Začínáme být prokřehlí a trudomyslní. Vytahujeme pláštěnky. Čekáme další půlhodinu. Stále prší. Nakonec měníme plán. Vidina dalších 30 km v dešti se nám nezdá a tak velíme k ústupu stejnou trasou. Nikde se nezdržujeme a s pláštěnkami přes batůžky spěcháme z kopce rovnou zpátky na základnu. Za slabou půl hodinu jsme doma. Vyléváme vodu z bot, ždímáme mokré rukávy, převlékáme se do suchého oblečení a začínáme sušit. Teplá sprcha nás trochu postavila na nohy. Čas do večera trávíme vařením a společenskými hrami. Dnešek nám tedy nevyšel podle našich představ.
Den čtvrtý
Po včerejším dni máme ještě mokré boty, otlačené zadky a navíc počasí se netváří zrovna slunečně. Ověřuji, jak nám jede autobus. Máme štěstí. Je pondělí, pracovní den a autobus jede ze zastávky přes cestu za slabou půl hodinu. Vyrážíme tedy v autobuse, který přijel jen pro nás, do Plané. Z autobusového nádraží, dáli se tak nazvat několik označených zastávek v centru Plané, nabíráme kurz k okraji obce, protože je tam za prvé keška a za druhé, rozhledna. Rozhledna na Bohušově vrchu, ze které je slušný výhled na Planou i široké okolí. Jako na dlani máme novou zástavbu, i historické jádro Plané s kostelem v pozadí. Konec vyhlídky. Pokračujeme. Další keš je u štoly Ondřeje Šlika. Hornické muzeum sice není otevřeno, ale na informační ceduli je telefon na provozovatele s poznámkou, že otevřít je možno i mimo pracovní dobu, na základě dohody. Vytáčím tedy telefonní číslo. Na druhém konci mi příjemným hlasem potvrzuje šéf muzea, že za 10 minut je na místě, což se taky stalo. Po vstupní informaci ho následujeme vstupními dveřmi do štoly. V tomto dolu se ve středověku zjišťovalo, zda i tady není větší množství stříbra. Na cedulích podél stěn si prohlížíme historii těžby, dočítáme se spoustu technických zajímavostí. To, co není na tabulích, nám poutavým způsobem přednáší šéf muzea. Naše mužské osazení mělo spoustu otázek, což potěšilo našeho průvodce. Po prolezení celé štoly, osahání všech páček, zvonečků, knoflíků náš čekala ještě prohlídka výstavní místnosti se spoustou zajímavých předmětů nejenom z tohoto dolu. Nezapomněli jsme ani na zápis do kroniky štoly. Další zastávkou byla cukrárna „U Marie“ kousek za kostelem. Každý si vybral to, na co měl chuť, dospěláci to proložili ještě kávou se šlehačkou a naše malé osazenstvo zase ledovou tříští. Přes historické náměstí jsme se vydali zpátky na „autobusové nádraží“ odkud jsme s hordou školáků dojeli zase do Broumova. Po cestě zase začalo pršet. To nám to ale zase vyšlo. Za hodinu už ale zase vysvitlo sluníčko a tak jsme ještě před večeří prošli naučnou stezku Broumovem. Ten je třeba zajímavý i tím, že na to, jak je velký, pyšní se třemi zámeckými objekty. Jeden je sice poměrně zanedbaný a nefunkční, ale dva zbývající jsou zrekonstruované. Jeden je soukromý a ve druhém je stylová restaurace. Naučná stezka vedla malebným údolím potoka, jehož voda poháněla hned několik malých továren, ať už na výrobu modrého skla z kobaltové rudy, či zpracování textilních surovin. Po návratu z vycházky jsme ještě stačili rozdělat oheň a opéct pár špekáčků. Zítra nás čeká už jenom cesta na kolech do Plané a pak vlakem přes celou republiku až k nám na Moravu.
Přiřazeno k akci: 299Vložil: Zdeňa, 2012-05-29 22:05:03
Asociace turistických oddílů mládeže v ČR, TOM 3003 PAWNEE, Bystřice pod Hostýnem; pawnee(at)seznam.cz