Články

Detail článku

Kola 2012 - díl druhý
Den druhý
Ráno jsme vzhůru o půl sedmé. Děcka už taky. Správné by asi bylo to pořadí otočit. Prvně byla vzhůru děcka, hned nato nás vzbudila. Nedočkavě se ptají, kdy už vyjedeme. Myslím, že o půl desáté bude stačit. Ještě, že Iveta přimkla ty kola, jinak už by rajtovaly kolem chat.
Naplnit láhve na kolo, přibalit něco málo z lékárničky, nezapomenout lepení, pumpičku. Ještě svačinu. Někdo si to nacpe do batůžku nebo brašny na kole, Honza do chladničky. Tak říká té obšité krabici, co jsme mu pak připevnili před řídítka. Beru i mapu a džípíesku. Kdo si myslí, že s tímto přístrojem se nejde ztratit, tak se hrubě plete.
Už je skoro devět. Všichni už mají na hlavách přilby a čekají s koly. Nedá se nic dělat. Naliju do sebe zbytek ranní kávy, zamkneme chaty a můžeme vyrazit. Do Mariánských lázní to máme asi 18 km. „Nikdo nepojede před Zdeňkem, zavelela teta Iveta.“ Zdá se, že to slyšela jen Jana. Když chcete, aby Vám nikdo neujel daleko dopředu, nesmíte jim vyzradit, kam se má jet. S touto strategií se dostanu do čela za každou křižovatkou. V mém věku už musím použít občas i nějakou tu lest.
Na první občerstvovací zastávce musím zvednout sedlo Honzovi. Stěžuje si, že ho bolí koleno. Michala vytahuje kouzelnou mastičku ze své lékárničky. Zdá se, že koleno ještě několik kilometrů vydrží, než definitivně upadne. Mám pocit, že tam Michala má léky úplně na všechno. A kdyby řece jen nějaké neměla, aspoň má známou v lékárně a ta jí poradí, co je potřeba napříště dokoupit. Zapínám přístroj. K nejbližší keši je to pár kiláků. Proč je ale na kopci? Áááá… už to víme. Protože je tam rozhledna. První rozhledna na našem výletě. Dokonce se dá vystoupat po 200 schodech až na vyhlídkovou plošinu ve výšce 40 m. Nahoře se to už trochu kývá. To zjistili i někteří prcci, kteří se pobledlí vracejí už ze dvou třetin výšky. Zato teta Iveta pobledla, až jsme tomu kývání s Honzou trochu pomohli. Michala pro jistotu dělá držák na kola. Že by nedobrý pocit z výšek?
Nacházíme skrýš, logujeme i na oddílový účet. Ještě vložit tébéčko. Už ho mám trestuhodně dlouho. Nasedáme a pokračujeme dál. Keška děcka zaujala. Čeká nás série pokladů několik set metrů vzdálených od sebe. Džípíeska mění majitele. Tím jsem taky ztratil svou vedoucí pozici v pelotonu. Naštěstí jsou schrány v této sadě schovány velmi důmyslně a Domča si s nimi někdy neví rady. To je příležitost pro mě, abych se dotáhl na čelo pelotonu. Kolem dvanácté hodiny zasedáme na odpočívadle v zaniklé vsi Cechu svatého Víta. Smažený řízek to jistí. Co bychom to byli za Čechy …
Pokračujeme dál. Teď je to z kopce, tak si to pěkně svištíme. Na křižovatce v nejbližší obci zjišťujeme, že je nás o dva míň. Zase ten Dominik s Honzou. Michala žhaví telefon. Kluci měli potřebu vyzkoušet kola na nedaleké motokrosové dráze. Už jsou za námi. Pokračujeme asi půl kilometru, abychom zjistili, že tento směr není ten správný. Velím tedy k obratu. Už je to v pořádku. V další vesnici zahýbáme doprava. Podél cesty vede pěkná stezka lesem, která končí až u cedule Mariánských lázní. Po chvilce jízdy po okraji silnice se za mnou ozývá divný zvuk, vzápětí skřípot brzd. Otáčím se. Vidím Peťu, jak se zvedá ze země. Naštěstí měl přilbu. Jen pár drobných oděrků. Naštěstí nic vážného. S malým zdržením pokračujeme dál. Projíždíme centrem Mariánských lázní. Na koci hlavní ulice zahýbáme k léčivým pramenům. To by bylo, abychom je nezkusili, když už jsme tady. U Antonínova pramene jsem první. Nahýbám se a srkám tekoucí vodu. Bohužel u toho musím i dýchat. Sirný zápach mi lehce nahrnul slzy do očí. Ten ale musí být náramně zdravý.
Začíná lehce poprchat atak se nemusíme dlouho rozmýšlet a schováváme se pod velké slunečníky. Kafe, zákusky, coca cola – samé dobrůtky. Po přeháňce pokračujeme do centra Mariánek ke zpívající fontáně. Focení, další keška. Centrum je uklizené, udržované, stará kolonáda krásná. Pokračujeme přes park nad město, kde odkládáme kola pod sjezdovkou. Nahoru k další keši jdeme pěšky. Je kousek od rozhledny. Bohužel s ní je vidět jen na město, na ostatní strany už ji pohltily vzrostlé stromy. Dole pod sjezdovkou svačíme a plánujeme další cestu. „Hravý pramen“; tak se jmenuje další poklad. Po 10 minutách jízdy z kopce odbočujeme do malebného údolí, na jehož konci nás čeká milé překvapení. Pěkné upravené prostředí, dětské atrakce, dřevěný hrad, skluzavky, lanové atrakce. Z cedulí se dočítáme, že vše bylo vybudováno s dotacemi města. Pod přístřeškem, v hradu a v chýši přečkáme desetiminutový déšť. Pak pokračujeme zátky do centra. Na nádraží máme ještě jednu schránku. Bohužel nedostupnou. Zasedli ji mudlové a ne a ne se hnout. Není vždy posvícení. Po stejné trase se vracíme na základnu a už se těšíme na teplou večeři. U Osadníků z Katanu pak trávíme večer. Zítra pojedeme na opačnou stranu.
Přiřazeno k akci: 299Vložil: Zdeňa, 2012-05-29 17:11:35
Asociace turistických oddílů mládeže v ČR, TOM 3003 PAWNEE, Bystřice pod Hostýnem; pawnee(at)seznam.cz